Lužické hory - pohoda, klid a hodně srnek

Doma má pole na chalupě zase lesy. Těžko říct co je lepší. Zatímco na polích převládají koroptve a zajíci, v lesích je toplné srnek a kolouchů. Jedno se však nemění, nikdy svou potenciální oběť nedohoní.

Jak už jsem psal v předcházejícím článku, je letos velká nouze o sníh. Nicméně jak uvidíte na fotkách, alspoň dojem sněhu dokáže vyvolat námraza. A to nejen pro lidi. Jako by si i Fox myslel, že je sníh. Při pohledu na něj válejícím se v namrzlém listí, jako by to měl být sníh, jsem si až jistý. Asi mu ten sníh dost chybí ...

Tak jsme vyšli do lesů, tentokrát i s Adélou. Udělali jsme celodenní okruh. Potkali jsme lidi, potkali jsme srnky s kolouchama a potali jsme nasraného rotvajlera, kterého si vedla německá rodinka. Rotvajler se přátelsky netvářil, hlavně teda na Foxe ne a pan majitel měl co dělat, aby ho udržel. Na to aby ho zklidnil evidentně neměl, protože ho pes neposlouchal. Nejhorší na tom je, že si nechával na volno a až když jsme se blížili na pár metrů si ho odchitil. Při tom jak ho pes poslouchá, by to v budoucnu nemuselo zrovna dobře dopadnout ...

Pokračovali jsme dál Kyjovským údolím, prošli jsme spoustu bývalých tvrzí či hrádků. Sranda byla jak náš pes nemá rád schody. Nikdy jsem si toho nevšiml, ale když jsme slézali z oněch historických zřícenin, vždy zvolil cestu mimo schody, i kdyby měla být sebeužší. Když už šel po schodech, tak jako "posranej".

V lesích Foxe nechávám běhat na volno (když to nejsou frekventované cesty), protože si nás stejnak pořád hlídá a daleko od nás neutíká. Největší sranda je, když funíme do kopce a on nahoře nervózně popochází, jako by říkal "kde se ty dva zase flákaj".

Na procházku jmse vyšli (vyjeli autem, je to asi 20Km od chalupy) v 9 ráno a vrátili jsme se za tmy kolem páté večerní. S Adélou jsme zašli na pivko a véču, pak jsme usli při čtění knížek. Pes byl tuhej až do rána ...

Fotogalerie Irský setr v Lužických horách